Nejde a je. Ministr Červený je členem strany Motoristé sobě, která má ve svém programu jasně deklarováno, že 

• „opustí princip bezzásahovosti“ – To popírá jeden ze základních pilířů ochrany přírody. Ochrana přírodních procesů umožňuje totiž ekosystémům fungovat podle vlastních zákonitostí, bez přímého vlivu člověka. Tím se podporuje vysoká biologická rozmanitost, stabilita prostředí a přirozená adaptace na změny klimatu. Bez divočiny bychom nevěděli, jak příroda sama funguje, a přišli bychom o poznatky nezbytné pro naše hospodaření v okolní krajině. 
• „ochrana přírody není ideologie“ – Na tom se shodneme. Ochrana přírody je nutnost a neměla by být využívána jako rukojmí pro ty, kdo chtějí prosadit své vlastní zištné zájmy.

Velké riziko přitom není v otevřených sporech, ale v tom, že se změny dějí tiše, „elegantně“ a neviditelně. Legislativní změny nebo interní rozhodnutí mohou projít, aniž by o nich občané a občanky nebo odborná veřejnost věděli a měli možnost se k nim vyjádřit. Když se podobné kroky spojí s personálními zásahy, může dojít k zásadnímu oslabení ochrany přírody během několika měsíců.

Podobné scénáře už bohužel proběhly jinde. 

Na Slovensku proběhly změny v ochraně přírody, které prakticky znemožnily úřadům zasahovat proti nelegální těžbě v národních parcích, přičemž rozhodnutí byla přijímána mimo veřejný dohled. 

Ve Spojených státech byla část federálních chráněných území zredukována „tichou“ administrativní změnou, přičemž veřejnost se o plánu dozvěděla až zpětně a nebyla schopná zasáhnout. Nedopusťme, aby se podobné netransparentní změny děly i u nás.

Rozhodně. Veřejná podpora je v ochraně přírody klíčová.

Každý podpis zvyšuje váhu výzvy při jednání s politickými představiteli. Ukazuje, že ochrana národních parků a dalších cenných území není okrajové téma, ale veřejný zájem, který sledují tisíce lidí. To má přímý vliv na to, jak politici k tématu přistupují.

Když výzvu předáme premiérovi a ministrovi životního prostředí, počet podpisů bude jasným signálem, že jejich rozhodnutí jsou pod veřejnou kontrolou. Politická rozhodnutí se často mění ne proto, že je zřejmé, že veřejnost sleduje konkrétní kroky a očekává odpovědnost.

Podpis má ještě jeden důležitý efekt: zvyšuje transparentnost. Pokud se připravují změny zákonů, rozpočtů nebo personální zásahy, které by mohly ochranu přírody oslabit, silná veřejná pozornost ztěžuje jejich „tiché“ a nenápadné prosazení.

Váš podpis tedy není symbolický. Je součástí tlaku, který pomáhá udržet ochranu přírody viditelnou a odpovědnou a hájí ji před cíleným rozkladem.

Neměly. Cílem národních parků není zisk, ale ochrana přírody. 

Přerušení jejich financování by mělo za následek

• zvýšenou těžba dřeva: parky by byly nuceny k vyšší těžbě dřeva, aby vynahradily propad příjmů od státu, což je v rozporu s jejich posláním, 
• snížení bezpečnosti: nedostatek financí může omezit některá protipožární opatření (například nákup dronů) a údržbu rizikových stromů nebo technických zařízení na turistických trasách,
• omezení služeb pro návštěvníky: uzavírání informačních středisek, omezení údržby turistických tras a snížení počtu strážců přírody,
• ohrožení ochrany přírody: škrty by mohly omezit péči o některá cenná území a záchranné programy.

Ano, každá vláda má právo jmenovat své ministry a nastavovat politické priority. Problém nastává ve chvíli, kdy se politicky motivované personální zásahy dotýkají odborných institucí, navíc způsobem, který ohrožuje jejich odbornost, stabilitu a nezávislost.

Národní parky a odborné instituce jako Agentura ochrany přírody a krajiny ČR stojí na dlouhodobé koncepční práci a odbornosti. Péče o ekosystémy, plánování zásahů i vyhodnocování dat probíhá v horizontu let až desetiletí.

Pokud jsou vedoucí pracovníci odvoláváni z politických nebo zájmových důvodů, vzniká nejistota, odchází odborníci a oslabuje se důvěra v to, že ochrana přírody je řízena podle zákona, vědeckého poznání a dat, nikoli podle momentální politické nálady. 

Například o místo ředitele NP Šumava usiluje skrze Motoristy bývalý ředitel Jiří Mánek s vazbami na Václava Klause, který dříve usiloval o vyřazení Šumavy z kategorie národních parků. Ředitel Krkonošského NP Robin Böhnisch je zase na černé listině Motoristů kvůli sporům s podnikatelkou Klárou Sovovou, která za Motoristy kandidovala do poslanecké sněmovny. Více v článku.

Nejde tedy o to, že „někdo mění lidi“. Jde o to, že změny systematicky oslabují profesionalitu a ochranu přírody.

Území ponechaná samovolnému vývoji jsou standardním nástrojem moderní ochrany přírody v národních parcích a lesích po celé Evropě.

Jejich smyslem je umožnit přírodním procesům, aby probíhaly bez lidských zásahů, například přirozená obnova lesa po kůrovcové kalamitě nebo větrných polomech. Vzniká tím vysoká druhová pestrost, staré stromy a mrtvé dřevo poskytují domov či potravu hmyzu, ptákům i houbám, nenarušená půda mikrooroganizmům a les se postupně stabilizuje.

Místa s divokou přírodou zvyšují odolnost krajiny vůči klimatické změně, zadržují vodu a podporují pestřejší strukturu lesa.

V Česku je přísně chráněné území stále velmi malé a příroda ponechaná samovolnému vývoji tvoří jen zlomek. My usilujeme o to, aby se rozloha míst s divokou přírodou zvýšila na pouhá 3 % do roku 2030. Nezpochybňujeme, že na zbývajících 97 % republiky se bude dále hospodařit či pečovat o krajinu aktivními zásahy.

Divočina tedy není „nedělání ničeho“. Je to vědomé rozhodnutí dát prostor přírodě tam, kde to má smysl. Samozřejmě podporujeme, aby lidé měli do divočiny volný přístup, aby ji mohli poznat a prožít. Výjimkou jsou nejcitlivější místa jako rašeliniště či hnízdiště vzácných ptáků, kdy by měl být pohyb lidí usměrněn na turistické cesty.

Předseda strany Motoristé sobě Petr Macinka veřejně avizoval snahu ochranu v této nově vyhlášené oblasti oslabit. V debatě zaznívají argumenty o omezení podnikání či rozvoje.

Podnikatelé jako například František Fabičovic a Richard Chlad mají vazby na tuto politickou stranu. To vyvolává otázky, zda by případné zásahy do ochrany přírody nebyly motivovány jejich soukromými zájmy.

CHKO Soutok má chránit jedinečné přírodní hodnoty. Místní lužní lesy poskytují domov nepřebernému množství vzácných druhů zvířat a rostlin. Ne nadarmo je zdejší oblast pojmenovaná „Moravská Amazonie“. O takových územích by se mělo rozhodovat na základě odborných dat a veřejného zájmu, ne podle momentálních politických tlaků.

Více například v tomto článku České televize.

Ne, plošná těžba a odstraňování mrtvého (suchého) dřeva z jádrových zón národních parků protipožární ochraně nepomůže. Naopak, z ekologického i fyzikálního hlediska může situaci ještě zhoršit a výrazně poškodit schopnost lesa zadržovat vodu. Tvrzení, že stojící suché kmeny (souše) jsou hlavním viníkem šíření velkých požárů, je mýtus, který je zneužívaný jako záminka pro prosazování komerční těžby v chráněných územích.

Lesní požáry v našich klimatických podmínkách se šíří primárně po zemi (tzv. pozemní požáry). Hoří zejména jemný, snadno vysýchavý podrostový materiál: suchá tráva, hrabanka, jehličí, borůvčí a drobné suché větvičky. Kmeny stojících suchých stromů obvykle ohořívají pouze na povrchu a požár z jedné stojící souše na druhou vzduchem nepřeskakuje. Druhým typem jsou korunové požáry, ty se však šíří v hustých, zelených korunách živých jehličnatých stromů, nikoli v odumřelých porostech bez větví a jehličí.

Skutečnost, že masivní kmeny nejsou palivem, které by při požáru snadno shořelo, dokládají i tvrdá data z terénu. Inventarizace po velkém požáru v NP České Švýcarsko ukázala, že i v místech nejintenzivnějšího hoření shořelo v průměru pouhých 32,6 % dřevní hmoty a v méně zasažených oblastech to bylo ještě mnohem méně (viz výzkum J. Zahradníčka prezentovaný ve sborníku Lesník 21. století).

Odumřelé dřevo je pro les klíčovým rezervoárem vlhkosti. Jak prokazují studie publikované v časopise Ochrana přírody, schopnost tlejícího dřeva zadržovat vodu roste s délkou jeho rozpadu:

• Nedávno odumřelé smrky (dosud kompaktní dřevo) obsahují průměrně 39 % vody.
• Částečně rozložené dřevo obsahuje téměř 58 % vody.
• Měkké dřevo v pokročilém stádiu rozpadu je tvořeno vodou z více než 70 % své hmotnosti.

I během horkého léta bez srážek si vnitřní část tlejících kmenů uchovává stabilní vlhkost kolem 25 %. Mrtvé dřevo navíc (na rozdíl od živých stromů) vodu aktivně neodpařuje, stíní půdu před sluncem a pomáhá vytvářet chladné, vlhké mikroklima. Pokud bychom toto dřevo z lesa vyvezli, celou oblast drasticky vysušíme, čímž riziko vzniku požáru pozemního podrostu naopak zvýšíme.

Snahy zneužít strach z požárů k prosazení plošné těžby v národních parcích ostře kritizují přední čeští vědci i ochranáři. Portál Obnovitelně.cz varuje, že tlak na zavedení těžké techniky (harvestorů) do chráněné divočiny sleduje spíše komerční zájmy než protipožární ochranu.

Vjezd těžkých strojů půdu udusá a vyjeté rýhy fungují jako odvodňovací kanály, které ze svahů rychle odvádějí drahocennou dešťovou vodu. Rozsáhlé vědecké studie navíc potvrzují, že plošné odtěžení požárem zasažených či suchých stromů by přírodní ekosystémy zdevastovalo a zablokovalo jejich přirozenou obnovu, která po požáru probíhá velmi dynamicky a úspěšně (více v článku na Ekolist.cz). Politické pozadí těchto útoků na smysl existence národních parků a snahy zneužít téma požárů k likvidaci ochrany procesů popisuje komentář v Deníku Referendum.

Místo nesmyslného kácení hluboko v nitru divočiny se efektivní protipožární ochrana musí soustředit na koncepční a praktická opatření:

• Ochranné zóny kolem obcí: V těsném sousedství lidských sídel, staveb a klíčové infrastruktury je proředění porostů a odstraňování hořlavého materiálu plně opodstatněné a nutné z důvodu bezpečnosti obyvatel.
• Infrastruktura pro hasiče: Zajištění zdrojů požární vody v krajině, udržování příjezdových lesních cest a instalace systémů včasné detekce kouře.
• Nový pohled na oheň jako součást přírody: Ekolog Jan Frouz na Ekolist.cz upozorňuje, že stoprocentní a dlouhodobé vytlačování ohně z krajiny paradoxně vede k enormnímu hromadění suché hrabanky, což zvyšuje riziko extrémních, neuhasitelných požárů. Moderní prevence v budoucnu může zahrnovat i tzv. řízené (kontrolované) vypalování podrostu v bezpečných mimosezónních obdobích, které množství rizikového přírodního paliva na zemi efektivně snižuje (jak popisuje analýza na Ekolist.cz).

Chcete toto téma prozkoumat podrobněji? Podívejte se na tato videa:

• Mýty o lesních požárech a jak funguje obnova divočiny
• Odborný pohled na význam ponechání dřeva a ochranu parků před těžbou